Kronus (1)
Proměna v démona
Loď která právě přirazila ke břehu je na první pohled nevýznamná ovšem její posádka je až nad míru pozoruhodná.Noha dopadlá do písku nepatří člověku, nebo ano?no posuďte sami “kostlivec“ je to člověk? Ne! Nekromant oděný v černém plášti se zlatým zdobením z něj dělá tajemného.Lehkým krokem vykročil vpřed písečnou pláží k lesu.
Po pár krocích se za ním něco hmitlo.Nekromant se na chvíli zastavil a namířil svou holí na velký rozsochatý dub.Znenadání se ze stromu jako z mlhy vynořila obří, slepá, bělosrstá opice a v tu chvíli z nekromantovi holi vylétl zelený paprsek.Zasáhl opici naplno a ona jako ztuhla spadla k zemi.„Hmm Lichon .“pomyslel si nekromant a zuřivě do něj kopl.Lichon se rozpadl na kousky a ty zase na střepy.Nekromant pokračoval v cestě jakoby nic a ani si nevšiml že střepy se proměnily v prach který se vznesl ke stromu.
Mezi tím na druhé straně ostrova přistála na chlup stejná loď jako nekromantova. Ovšem nevystoupil z ní žádný čaroděj oděný v černém,ale bojovník z masa a kostí. Barbar Den který sledoval svého nepřítele ovšem u ostrova se mu ztratil. Vkročil do lesa a opatrně našlapujíc míří k vzdálenému křoví. Po pár krocích se zastavil a zahleděl do křoví před sebou. V zápětí se zatřáslo. Den si vytáhl potichu luk a natáhl šíp. Byl připraven k výstřelu a když se znovu zatřáslo křoví vystřelil. Podle kvičení a výskotu poznal že zasáhl. Nabil nový šíp a vystřelil do stejného místa jako předtím. Kvičení utichlo.
Den si zandal luk na záda a vytáhl dlouhou šavli. Pomalu se blížil ke křoví tam leželo prošpikované prase. Den si zandal šavli a chtěl se otočit jenomže už to nestihl. Vznesl se do vzduchu a o několik metrů dál přistál ve křoví. Poslední co uviděl byl záblesk zeleného světla.
Když se probral pokusil se si šáhnout na šavli kterou měl u pasu. Jenom že provazy které ho svazovaly mu to nedovolili. Rozhlédl se a zjistil že na něj nekromant míří holí. „Co odemne chceš:“ vyjekl na něj Den. Nekromant ani nepohnul pusou ale v Denově hlavě zazněl dunivý hlas: „Já od tebe nic jenom tvoje kosti mi poslouží k vyvolání mého služebníka.“ Možná ho přivolal telepaticky nebo se tam objevil náhodně, ale ze stínu velkého stromu se vynořil kostlivec oděn v černém potrhaném hadru. V rukou svíral tlustý klacek který okamžitě Den poznal protože ho tím praštil po hlavě. Nekromant otočil oči v sloup a za bytí hromu se vznesl do vzduchu, potom upřel svůj nenávistný pohled na Dena. Ten se vznesl do vzduchu a asi když byl v úrovni nekromanta projela mu všemi svaly prudká a krutá bolest. Zahalila ho černý dým. Bylo slyšet zasvištění a nekromanta zasáhl kamen do hlavy. Oba spadly na zem a nekromant i kostlivec zmizeli. Den se zvedl ze zemně, zahalen v černém hábu. Uslyšel za sebou kroky a pohnul hlavou na stranu ale neotočil se. Podle mého názoru nevyděl ani přicházejícího. Den se prudce otočil a příchozí ucouvlo a zakoplo. Nebylo Denovy vidět do tváře, ale z rukávu mu nečouhaly normální ruce, byl to dým a jen s trochou fantazie to připomínalo ruce. Den ukázal prstem na les a pomalu zvedl hlavu. Místo obličeje byl v kápy černý dým a v něm žhnuly dvě červená světla znázorňující oči. Muž ležící na zemi se bleskově zvedl a vzal nohy na ramena. Den pozoroval jak mizí v lese s obláčkem prachu u pat. Po chvíli kdy stál Den na místě a pozoroval okolí pocítil malé pálení v konečkách prstů. Pálení se šířilo dál do dlaně a každým centimetrem rostla i síla pálení až to bylo k nevydržení. Dena obklopila červená až skoro rudá záře a když zmizela ležel tam zase barbar Den z masa a kostí. Co bylo jinak byl pocit pálení v pravé ruce a sekera která mu ležela u nohou. bolest nebyla tak silná a dokonce ustupovala až dosáhla počátečního pálení v konečkách prstů. Vstal a zvedl sekyru. Začal si jí prohlížet. měla pokřivené držadlo a tam kde začínaly čepele byla uprostřed malá lebka se žhnoucíma rudýma očima. Čepele byly sice neúmyslně zubaté, ale do stromu zajela jako do másla. Uznal že je lepší než jeho bývalá šavle. Vzal si jí do pravé ruky a zamířil ke své lodi. Ušel asi jen deset kroků, Když zaslechl jekot. Nebyl přirozený a hned utichl. Ušel dalších pět kroků a uslyšel to zas, ale mnohem blíž.Den zaváhal. Na jedné straně je někdo kdo potřebuje pomoc a na druhé loď která zařídí aby se dostal z tohohle prokletého ostrova. Stál tam a nemohl se rozhodnout.pak naprosto nečekaně zamířil k lodi. Došel na pláž, ale loď nikde. Na vodě hořelo pár prken a na písku ležel popel. Jeho loď někdo spálil na popel.