Temné noci
Měsíc. Hvězdy. Nic na obloze té noci nabylo vidět a já stejně věděl že tam jsou, ale strachy se schovaly za mraky. Opíral jsem se o náhrobek nějakého nebožtíka a v rukách spínal malý dřevěný křížek. V duchu jsem si odříkával modlitbu a doufal že mě Bůh vyslyší. Byly slyšet kroky. Ustal jsem v modlení a pomalu se otočil, abych viděl co se děje za mnou. Po chodníčku vedoucím k malé kapličce uprostřed hřbitova šla postava v dlouhé kápi. Ovšem v půli cesty se zastavila. Viděl jsem jak se hlava zahalena v kápi otočila směrem ke mě. Strachem se mi třáslo celé tělo. Vytřeštil jsem oči a jediné co mě v tu chvíli napadlo, bylo vzít nohy na ramena. Rychle jsem se rozeběhl od náhrobku směrem pryč od postavy. Musel jsem být tak vystrašený že jsem si nevšiml kořene vyčnívajícího mezi hroby. Zakopl jsem o něj. Pocítil jsem palčivou bolest na hlavě. Uhodil jsem se o náhrobek. Bolelo to jako čert, rukou jsem si chytl na hlavě a zjistil že mi teče krev. Nic překvapujícího, to se ale nedalo říct o tom co se dělo okolo mě. Převrátil jsem se na záda a otevřel oči. Ta postava stála nade mnou a hlava v kápi na mě zhlížela seshora jako socha. neviděl jsem jí do tváře. Byla okolo tma a tak vypadala spíš jako stín. V tom pohla rukou a i v tom šeru se něco zablesklo. Vrazila to do mě. Bez milosti se do mě zakrojil ledově ostrý nůž. Přesně tam kde kdysi bylo břicho. Vytřeštil jsem oči a pokusil se vykřiknout místo toho jsem jen vyprskl krev. Cítil jsem jak táhne nůž výš a výš. Pomalu abych si vychutnal každou bolest. Pak bolest přestala. Postava řezala dál s neuvěřitelnou krutostí, ale já nic necítil. Bylo to divné. Ohnal jsem se po něm rukou, ale ta zůstala ležet. Nic se nestalo. nemohl jsem se ani pohnout. Postava dokončovala nechutnou a zvrácenou vraždu. Já ležel dál a všechno viděl, ale nemohl se pohnout. Jsem mrtev. To je ono. Tak tohle přijde po smrti? Nic. Jen tak zůstanete ležet tam kde vás dohonila. Je to horší jak život a to už je co říct.