Černo-tisk

13.11.
   Naše jednotka se přesunula do východní části města. Západní část jsme prošli celkem bez potíží až na radniční dům, který byl plný zabarykádovaných němců. Teď jsme zastavily u staré zvonice na náměstí 13. Byl vydán povel k utáboření. Já a Muščenko jsme dostali první hlídku a museli jsme do zvonice. Ostražitost v tomto případě byla na místě neboť oblast ještě nebyla prozkoumána a tak jsem vzal do ruky pušku a Muščenko samppal. S báglama na zádech jsme stoupali schod po schodu nahoru. Pušku jsem měl pevně zapřenou o rameno a mířil před sebe na odpočívadlo. Obezřetně jsme vyšly čtyři patra a po nikom ano vidu ani slechu. Před námi zbývala poslední část schodiště vedoucí do rámu ve kterým nejspíš kdysi bývali dveře. Zastavil jsem se a mířil do místnosti před námi. Pohibem hlavi jsem parťákovi naznačil ať jde první, že ho kreju. Začal pomalu vystupovat nahoru když tu vyletěl za dveří němec. v ruce nůž a řítil se na muščenka. Pohotově jsem zmáčkl spoušť. Ozval se výstřel a zvuk padajícího těla ze schodů. Z hlavně pušky se mi jemně kouřilo, neboť bylo dosti chladno, ale svůj cíl jsem zasáhl přesně. Mrtvola němce mi ležela u nohou v kaluži krve, která stékala ze schodů dolů, a Muščenko se opíral o zábradlí zpamatovávaje se z šoku. nebylo čas na děkování, protože ten výstřel muselo být slyšet na kylometry daleko a tak jsme honem vyrazili do zvonice nahoru po schodech. v místnosti nebyl už nikdo, ve výklenku byla opřena puška a v koutě se válel batoh. Určitě patřil tomu němci. Obhlídl jsem opatrně náměstí z víklenku a pak i tu pušku co tam byla opřená. Byla to obyčejná odstřelovačka  a navýc bez optiky. Odkopl jsem jí stranou a její místo zaujala moje.
  Oko přitisknuté k dalekohledu, jsem obhlížel náměstí. všude byl klid až na nejsevernější, polorozbořenej barák, na konci náměstí. Kde se k mímu týmu, usazenýmu na zápedě v malém rodiném domku, plížilo asi pět skopčáků. Zamířil jsem na prvního. Přesně na oko. A Prásk! Padl k zemi. Všichni se otočily. Jeden hned skočil za roh baráku, ale druhej kterej ho následoval to nestihl. Prásk! Ve vzduchu ho zasáhla kulka a on odletěl o kus dozadu. Další dvá co vylekáním spadly na zem se pokoušeli mě zasáhnout svýma kulometama, ale netrefily, kdežto já ano. Prásk! Prásk!
  Teď už zbývá jen ten všivák co stačil vklouznout za roh. Čekal jsem a mýřil přibližně někam tam kaam on zalezl. když tu vykoukl a vystřelil, ovšem netrefi. Teda alespoň mně ne, kdežto můj parťák se svezl k zemi. Nasraně jsem zamířil znovu na to samé místo. Vykoukl. PRÁSK!!! Naše výstřely splynuly v jeden. Ovšem já jsem ho zasáhl přesně mezy oči, kdežto on mně jenom do ramene.
  Opřel jsem se o zeď. Podíval jsem se na Muščenka. Ležel na zemi a držel se za ránu na břiše.
,,Doktor!!!" zařval jsem z okna a shlédl k němu. ,,To bude dobrý, uvydíš za chvíly tu bude doktor a všechno bude v pořádku. Hlevně to teď nevzdávej!"
Už jsem slyšel jak doktor dupe po schodech. Klekl si k němu i s jedním asistentem a začali Muščenka ošetřovat. Když byly hotovy odnesli ho na nosítkách dolů a doktor se ještě vrátil aby mně ošetřil.
  Na hlídce jsem nakonec zůstal sám.