Slunce svítilo oknem do pokoje a přímo na postel. Liz se párkrát převalila na posteli a nakonec se probudila.
,,Otravné slunce!“ zanadávala rozespale. Protřela si oči a posadila se. Z venku byl slušet zvuk žijícího městečka, ale v pokoji byl klid. Sam seděl u stolu a listoval knihou co koupil na tržnici.
,,Dobré ráno.“ pronesl, ale na Liz se nepodíval.
,,I tobě.“ pousmála se Liz. ,,Co to máš?“
,,Knihu.“ řekl ledabyle Sam a zavřel jí. ,,Koupil jsem jí včera na tržnici.“
,,Aha. Vyrazíme?“ navrhla nedočkavě Liz.
,,Jo to bude nejlepší. Konec konců už všechno máme.“ Sam se zvedl od stolu a hodil knihu do svého batohu. Zapnul ho a hodil si ho na záda, pak vzal do ruky i Lizin a otevřel dveře. Liz se vyhrabala z postele, zívla a vydala se za ním ven z místnosti. Sešli dolů do lokálu, kde už byl hostinský a uklízel stoly.
,,Tak my vyrážíme Frede. Děkujeme za nocleh a opatruj se.“ řekl mu Sam.
,,Jasný, doufám že všechno bylo ok.“ optal se ještě Fred.
,,Jo v pohodě. Tak se měj.“ Rozloučili se potřesením ruky a Sam zamířil ke dveřím. Bylo zamknuto.
,,Sakra! Promiň, to je jen aby sem nelezly lidi.“ zanadával Fred. Přispěchal za Semem a odemkl mu.
Znovu se rozloučili a hostinský za nimi zamkl.
Došli ke koním. Liz okamžitě začala hladit svého nového bělouše. Sam na koně zatím přidělal postroje, batohy a pak na svého koně nasedl. Liz se ještě jednou pohladila bělouše a taky nasedla. Vyjeli směrem k bráně. Stráže drželi hlídku a stály v cestě, kdyby chtěl někdo projet. Zastavili tedy Sama s Liz.
,,Co se děje?“ zeptal se nevrle Sam.
,,Nic, jen jsme vás chtěli varovat, že včera večer tudy projela skupina ozbrojených rytířů. Tak si dejte bacha.“ oznámil jim jeden ze strážců.
,,Děkuju.“ odpověděl Sam. Stráže jim uhnuli z cesty a oni pokračovali dál bránou směrem k lesu. Museli se dostat na starou cestu. Jeli tedy kus zpátky a když se dostali na křižovatku, tak pokračovali původním směrem na jih.
Les začínal být hustší a cesta se více klikatila, nicméně zatím vedla z kopce, tak se jim jelo dobře. Liz si začala broukat nějakou melodii a Sam si krátil dlouhou chvíli tím že občas utrhl nějakou větvičku, nalámal jí na kousky a snažil se trefit okolní stromy.
Asi po dvou hodinách jízdy ústila cesta z lesa ven. Pokračovala dál přes loučku stále dolů. Nakonec se zastavila u říčky lemované starými vrbami. Tam stál most. Tentokrát však byl z pořádných dřevěných kůlů a vypadal docela nově.
,,Nemám ráda mosty!“ Sam slyšel Liz jak brblá.
,,Neboj se, tenhle vypadá bezpečně.“ uklidňoval jí Sam.
,,To jsi o tam tom říkal taky.“
,,Bože ženský.“ pronesl si jen tak pro sebe Sam.
,,Já to slyšela!“ vyjela na něj Liz.
,,Promiň.“ zasmál se Sam a když se na ní otočil, Liz se taky usmívala.
,,Tak pojeď.“ pobídl jí Sam a sám přejel mostek, bez sebemenších obtíží. Liz ho následovala a zastavila se vedle něj.
,,Mám hlad.“ poznamenala Liz.
,,Já taky. Na chvíli zastavíme.“ Sam sesedl z koně a začal se hrabat v báglu. Liz také sesedla a uvázala koně k zábradlí na mostku. Kůň začal pít z říčky. Liz se také napila a opláchla si obličej. Sam mezitím vytáhl chleba a nějaké pečené maso.
,,To musíme sníst nejdřív, rychle se to kazí.“ řekla a nožem připravil dvě porce. Liz si jednu od něj vzala a pustila se s chutí do jídla. Sam si sedl na začátek mostku a opřel se zády o zábradlí.
Oba dojedli bez řečí svůj oběd. Sam se protáhl, když v tom se ulomilo prkénko v zábradlí a on spadl pozadu do říčky. Hlasité cáknutí vylekalo Liz. Rychle přiběhla k místu kde se za Samem zavřela hladina. Nikde ho neviděla. Naklonila se blíž k vodě. V tom se Sam prudce vynořil chytl jí za ruku a stáhl za sebou. Liz to nečekala a zahučela za ním jako kus kamene. Sam stál v říčce po pás a smál se, když se Liz celá rozlobená vynořila.
,,Ty jeden!!! Nemožnej!!!“ pak se taky rozesmála a cákla na něj vodu. Bylo to příjemné osvěžení, to musela přiznat. Chvíli blbly ve vodě, ale nakonec museli uznat že je načase pokračovat v cestě. Vylezli tedy z vody, sundali oblečení až na spodní prádlo a přehodily je přes koně. Těm se ochlazení také zamlouvalo. Nasedli a vydali se dál po cestě, tentokrát už do mírného kopce.
Cesta jim ubíhala i když byla dosti nudná. Projeli ještě přes několik lesíků a přešli ještě jednu velkou řeku, kde nebyl sice most, ale v těchto letních měsících se dala snadno přebrodit. Nakonec se začalo stmívat, když se dostali k velkému hvozdu, který na druhé straně skrýval rybářskou osadu, ve které se měl nacházet Lizin strýc.
,,No nic. Budeme muset přenocovat zde. V noci by jsme v tom hvozdu mohli zabloudit.“ řekl Sam.
,,To souhlasím.“ přitakala Liz a sesedla z koně. Oba je odstrojily a Sam šel nasbírat nějaké dřevo na oheň. Nemusel chodit nijak daleko. Hned na kraji byl povalený srmrček a byl suchý. Vzal ho tedy za kmen a odtáhl ho za Liz.
Oheň vesele praskal a vrhal mihotavé světlo. Sam ležel čelem k lesu na dece a četl si v knize. Kůň po jeho pravici si odfrkl a hrábl kopytem. Sam zvedl hlavu a rozhlédl se. Všude byla tma a ticho. Liz ležela naproti němu a spala. Zavřel knihu a schoval si jí do tajné kapsy v košili. Ulehl a netrvalo dlouho než usnul.
Jekot. Sam se vymrštil ze země a divoce se rozhlížel kolem sebe. Uviděl jak nějaká postava táhne Liz za vlasy do lesa. Než stačil cokoliv udělat zmizely mu v šeru. Strhl meč z batohu a utíkal za nimi. Vběhl do lesa. Rozrazil větve a běžel dál. Nic neviděl. Kličkoval mezi stromy a narážel do nich. Jediné co ho vedlo byl jekot. Vysoká, nepřirozený a zoufalý jekot. Utíkal dál a dál. Nikoho před sebou ale neviděl, ale blížil se, jekot byl stále silnější. Pak se ozvala hlasitá, tupá rána a křik ustal. Sam se zastavil. Ticho. Bylo to horší než ten křik.
„NÉ!!!“ zařval na celý les a rozběhl se. Dral se lesem ještě zuřivěji. Hlouběji a hlouběji.
Musel znovu zastavit. Nic neviděl, nic neslyšel. Přemáhala ho beznaděj. Otáčel se kolem dokola, snažil se prohlédnout nekonečnou temnotu a zhluboka oddechoval. Pak se ozvalo: ,,Hej!“ Sam se prudce otočil. Spatřil jen šedou šmouhu. Něco ho udeřilo do obličeje s takovou silou že se odporoučel k zemi o metr dál než stál. Upadl do bezvědomí.