12.kapitola: Cela
Sam nejprve uslyšel hlasy. Otevřel oči. Všude kolem byla tma. Sáhl si rukou na obličej. Měl zlomený nos, rozražené obočí a vyražený dva zuby. Pomalu mu docházelo co se stalo. Les, honička, oheň, rána. ,,Liz!" vykřikl a rychle se vymrštil nahoru. Stál a rozhlížel se kolem sebe. Nikde nic, jen nahoře ve stropě byla malá prasklina kterou sem kapala voda. Měl strašlivou žízeň. Nachytal tedy pár kapek do úst a pak obešel místnost kolem dokola a hmatal rukama po stěnách. V jedné byly dveře. Železné. Za mimy byly slyšet ty hlasy. Byly lidské, ale natolik tlumené že jim Sam nerozuměl. Začal bušit pěstmi do dveří a křičel! Křičel jen jediné. Liz!
Sesunul se na zem. Pěsti měl rozbité do krve. Nikdo ho neuslyší ani kdyby křičel další hodinu. Přitáhl nohy k sobě. Celý se roztřásl.
,Co bude teď? Nikdo tady není. Nikdo si pro tebe nepřijde a chudák holka už je nejspíš po smrti. Je to tvoje chyba!' Obrazy se mu honily v hlavě jako zběsilý vír.
"Je to tvoje chyba!" Tentokrát už to vykřikl a udeřil znovu do dveří.
Už neměl sílu. Nemohl nic dělat. Spánek ho přemohl jako kdyby týden nespal.
Dostával jídlo. Každý den mu donesli malou dávku kaše a hliněné misce, kterou mu podstrčily pod dveřmi. Křičel na věznitele, kopal do dveří, snažil se chytit jejich ruku, když mu podávali jídlo, ale nic z toho nebylo platné. Nikdy nepromluvily. Sam začínal být zoufalý.
Uběhl už týden. Sam dny počítal po dávkách jídla. Byl zesláblý. Kaše jeho tělu nestačila. Po cele chodil už jen po čtyřech. Nebyl schopen vstát.
Další dávka jídla. Dvířka ve dveřích klapla a z venčí se dovnitř vsunula miska. Sam se natáhl a sáhl po misce. Jeho ruka dopadla na okraj a miska se převrhla. Kaše se rozlila po zemi.
,,Né!" Nevykřikl. Ani na to už neměl sílu. Jen to tiše zašeptal. Něco ho tlačilo do hrudníku. Divné podlaha byla rovná. Přetočil se na záda a sáhnul si na hrudník. ,Kapsa! Kniha!' Vzpomněl si. Rychle zašátral v šatech a vytáhl knížku kterou kdysi koupil. Nikdy nechápal co ty značky a slova v ní mohou znamenat. Otevřel jí a začal pročítat řádky. Nebyla psaná jako normální kniha, spíše jako kuchařka, nebo nějaký recept, ale slova v ní nedávali absolutně žádný význam.
,,Hsldasddosvdé ksoduszdlso" řekl nahlas. ,,Co to má znamenat!" Nechápal nic co se tam psalo, ale nepřišlo mu že by to bylo cizí řečí. Navíc cítil že kniha není obyčejná kniha. Nemohl vysvětlit co cítil, ale působila na něj zvláštním dojmem.
Uplynul další týden. Nebo měsíc? Sam už znal skoro celou knihu nazpaměť a občas zapomínal vnímat realitu. Četl v ní neustále. Byla to jediná věc v které spatřoval naději. Už se mu mlžili písmena a pomalu usínal, když v tom to uviděl. Několik písmen se mu slilo do kupy a on viděl slovo OVOCE. Zamrkal. Znovu se mu zaostřily písmena a stálo tam osvdoscde. Díval se na to slovo pozorně a pročítal ho znovu a znovu. Pak mu to došlo.
,,No jasně!" vykřikl. v každém slově byly písmena navíc. Bylo S a D. Jak to mohl přehlédnout. Bylo to tak jednoduché. Znovu předčítal: ,,Hsldasddosvdé ksoduszdlso. Ano! A bez S a D?" Chvíli namáhal mozek a pak přečetl: ,,Hladové kouzlo." Zhluboka se nadechla.
,,Ano!" zakřičel. Rozluštil to. Určitě šlo o kouzelnickou knihu. Mnoho o nich slyšel, ale nikdy na ně nevěřil. Teď už ano. Teď si byl jist že je pravá a že bude fungovat. Musí!
Celé hodiny četl. Každé z kouzel bylo pečlivě popsáno jak funguje a co je k němu zapotřebí. Pokoušel se několik z nich vyvolat, ale nic se mu nedařilo.
Uběhl několik další dní a Sam neustále četl a pokoušel se vyvolávat kouzla. Spal jen pokud padl únavou a hned jak se vzbudil zase četl.
Seděl u stěny. Měl natažené ruce, jako by chtěl stěnu naproti němu odtlačit o kousek dál. Oči měl obrácené v sloup a rychle za sebou slova: ,,Ofchen defende serad furt!" 5íkal je pořád a pořád. Bez přestání asi deset minut a pak se to stalo. Ozvala se rána. Sam sebou trhnul. Otevřel oči, ale ni neviděl i přes to že už si jeho oči přivykli tmě. Všude byl prach. Když se začal usazovat, zjistil že ze stropu se zhroutil ohromný kus kamení. Dokázal to! Vyvolal kouzlo. Najednou uslyšel jak se k jeho dveřím řítí stráže.
,,Co teď?!" Musel někam schovat knihu. U něj by jí určitě našly, protože košile v které jí měl předtím se mu roztrhala na cáry.
,,Díra!" pronesl. Rychle se vydrápal na hromadu sutin a nakouknu do díry kterou sem nejprve jen tekla voda, ale teď už sem vnikalo i světlo. Uviděl po straně té díry, ještě jiný otvor, nejspíše původní trubka co měla odvádět vodu. Rychle tam nacpal knihu a zakryl jí několika kameny.
Stráže se vřítily dovnitř. Nejprve překvapeně zůstali stát, ale pak si nejspíš uvědomily že Sam chce asi uniknout a vrhly se po něm. Zmlátily ho do bezvědomí.