Černo-tisk

  Sen se rozplynul. Byl jsem pořád schoulen do klubíčku v koutě. Muž stále byl v místnosti. Ani nedutal a čekal jestli nebudu vyprávět dál.

,,Už to skončilo.“ podotknul jsem. Kronikář to nejprve zapsal a pak mu došlo že už to vyprávění nepatří a horlivě to škrtl.

,,Neuvěřitelné! Opravdu je to tak živé? Nebo si to všechno jen vymýšlíš?“ Byl v úžasu.

,,Ne! Všechno se mi to zdá.“

,,Úžasné. Ty detaily ten dokonalý svět, ta jména, ten děj i přímá řeč.“ mumlal a listoval v papírech. Došlo mi že musel popsat několik pergamenů.

,,Jak často se ti to zdává?“ zeptal se.

,,Jak kdy. Prostě to přijde.“ odpověděl jsem. ,,Ale moment! Kdo vůbec jste a co tu chcete?“ Chvíli nic neříkal.

,,Jsem kronikář Goras. To už jsem ti přece říkal.“

,,A co tu chcete?“

,,Nic víc než znát tvůj příběh. Chodím od cely k cele a zaznamenávám osudy odsouzenců.“ vysvětloval. Nechápal jsem proč by tohle někdo dělal, ale mě to vyprávění pomáhalo. Měl jsem teď v hlavě krásně čisto.

,,Podejte mi to jídlo.“ požádal jsem ho. Vzal misku a přistrčil jí ke mně. Pořád měl rozsvícenou louč a moje oči to světlo nesnesly. Vlastně. Já je měl otevřené! Nebylo to nesnesitelné světlo. Já nic neviděl! Dokázal jsem jen rozeznat světlo od tmy a světlo bylo nepříjemné. Ohnal jsem se po misce. Něco studeného jsem rozlil po podlaze, ale část toho zůstala v misce. Na několik doušků jsem to vypil. Chutnalo to odporně a žaludek místo spokojenosti zasténal, jako by měl ještě větší hlad.

,,Musím odejít, jen prosím neusni. Nechci přijít o část příběhu.“ promluvil ke mně stařec.

,,Nebojte.“

Zabušil na dveře a stráže mu otevřeli. Pak se dveře opět zaklaply. Konečně tu byla tma. Ten kronikář by mě mohl dostat pryč. Ne to je blbost. Stráže to nedovolí a jestli jsem opravdu slepý, nedostanu se odsud ani se zbraněmi.

Seděl jsem dlouho v koutě a přemýšlel o všem co se teď událo. Za nějaký čas se znovu otevřely dveře. Ucukl jsem před světlem. Kronikář se vsoukal dovnitř. Ne to nebyl kronikář.

,,Kdo jsi?“ zeptal jsem se.

,,Petras pane.“ odpověděl mladý hlas. Patřil nejspíše chlapci. ,,Mistr Goras mě sem poslal abych zapisoval vše co budete říkat.“

Takže tohle byl mladá učenec. Goras nejspíš vymyslel způsob jak zachytit vše co se se mnou bude dít. Hodlali se u mě střídat.

,,Něco jsem vám přinesl. Posílá to Mistr.“ řekl chlapec a podal mi jablko. Jablko! Neuvěřitelné! Ovoce jsem neměl od doby svého zajetí. Zakousl jsem se a vychutnával si jak mi stéká ta šťáva po tváři. Nádherné. Dalo se to přirovnat k pocitu který jsem cítil, když mě sem přesunuly a já cítil déšť.

Během chvíle jsem ho zhltal. Venku byl slyšet nějaký šramot. Hluk. Mluva, připomnělo mi to páteční odpoledne na tržnici. Najednou se mi v hlavě objevil obraz končícího lesa a moje pusa začala automaticky vyprávět....