Černo-tisk

Cesta lesem trvala ještě chvíli, než se vynořila z lesa a pokračovala z mírného kopce dolů do malé vesničky. Sam zde byl už několikrát pro různé zboží, nebo když byla potřeba pomoc s prací. Teď sem však jel z úplně jiného důvodu. Nebyl si jist jak zde pořídí, protože vesničané tu nevítali žádné cizince. Bylo to vidět na palisádě kolem celé vesnice. Sama samozřejmě znali, ale Liz ne a to mohl být kámen úrazu.

,,Takže. Teď mě dobře poslouchejte. Nemají tu příliš v lásce cizince. Obzvláště ne někoho s výším postavením. Proto nebudete nic říkat. Mluvit budu jenom já a jediné co tak bude souhlasně přikyvovat. Jasný?“ naléhal Sam.

,,Uh...Jasný.“ odpověděla rozpačitě Liz.

Přijeli k bráně. Jediné cestě a také východu do vesnice. Hned je zastavily dva strážní.

,,Kdo jste a proč k nám míříte.“ zeptal se přísně ten statnější z nich.

,,Já jsem Sam z vesnice Durad, tohle je moje žena Liz a chceme u vás přenocovat a nabrat zásoby, protože most přes údolí se utrhl a přišly jsme o jednoho z koní.“ vysvětlil pohotově Sam. Liz jen přikývla, když se na ni strážný podíval. Sundal ruku z meče, který měl připnutý k opasku.

,,Most? Musíme poslat někoho kdo to opraví. Děkujeme za správu a samozřejmě můžete vstoupit. Sam vykročil směrem do vesnice. Druhý strážný se jim uklonil, když kolem něj projeli a pak si oba stoupli opět před bránu a sledovali okolí.

Sam s Liz pokračovali dál do vesnice. Byla dosti velká a od brány vedly řady domků po obou stranách cesty. Dojeli až do středu vesnice a tam vládl chaos. Právě byly trhy a na plácku uprostřed vesnice se tísnili všichni obyvatelé a s nimi i cizinci, co sem přicestovali jako Sam a Liz. Nemělo cenu hrnout se tým davem a chtít sehnat nějakého koně a zásoby. Nejprve tedy zamířili do hospody, která byla hned na kraji ringu a skýtala pohostinství.

,,Počkejte tu s koněm, já mezitím seženu nocleh.“ řekl Sam a vešel do hospody. Liz jen přikývla a sesedla z koně. Přešla k jeho hlavě a něžně ho hladila po krku. Pozorovala přitom dění na tržnici.

Jedna babka překřikovala druhou a lidi chodily od stánku ke stánku. Liz kolikrát zahlédla malé chlapce jak kradli jablka jednomu z trhovců. Zavalitý chlap si jich všiml a jednomu stačil uštědřit pořádnou ránu sukovicí, než mu utekl. Nadával za nám a lamentoval na celé kolo.

Sam se vrátil z hostince. Vzal koňskou uzdu a vedl koně kolem hostince dozadu. Liz prvně zaváhala, jestli má jít s ním, ale nakonec usoudila že ano.

,,Hostinský má už jen jeden pokoj, protože je tu dost cizinců. Tak doufám že vám to nebude vadit.“ vysvětloval Sam.

,,Nebojte nebude.“ usmála se Liz.

Došli až za hostinec kde byla malá dřevěná stáj se dvěma koňmi, jedním poníkem a jedním oslem. Bylo tam také ještě jedno místo volné a právě tam ustájil Sam jejich Hnědáka. Potom přešel ke koni nejvíce vlevo. Byl to krásný bílí kůň se splývavou dlouho hřívou.

,,Ten bude váš.“ usmál se Sam a pohladil koně po hlavě.

,,Je překrásný.“ povzdechla si Liz a šla si ho také pohladit. Kůň byl velice krotký a zdálo se že se mu Liz zamlouvá stejně jako se on zamlouval jí. Sam si odkašlal a ukázal gestem že by už měli jít.

,,Musím ještě sehnat zásoby a nejlepší asi bude když na mě počkáte v hostinci.“ Podal Liz klíče od pokoje a vyrazil směrem k tržnici. Liz sevřela klíč v ruce a vydala se k zadním dveřím hostince. Když jimi prošla ocitla se v lokále. Bylo to málo osvětlené místo a bylo naplněné dýmem z fajfek, které bafali hosté u stolů. Také zde byl ruch. Popíjející se mezi sebou hlasitě bavily, někteří něco vyřvávali, ale hlavně se smály. Hostinský pendloval mezi stoly a pultem ve vybledlé zelené zástěře a roznášel hostům objednávky.

Liz si ho odchytla, když šel kolem ní a požádala ho o džbán vody. Hostinský kývl a ukázal směrem pultu. Tam ho také Liz následovala a on jí ho dal.

,,Kde je pokoj co tu před chvíli zamluvil ten cizinec? Sam se jmenuje.“ zeptala se ještě.

,,Jo slečinko to není cizinec. Pomáhal mi tuhle hospodu postavit, aby jste věděla a ten pokoj je tady nahoru po schodech, třetí dveře vlevo.

Liz poděkovala, omluvila se a vyšla po schodech nahoru do podkroví. Hluk z lokálu se ztlumil, ale neutichal. Bylo jí jasné že jí všichni pijani koukali na zadek, když šla po schodech a v duchu si pomyslela: ,,Ach ty chlapi.“

Třetí dveře vlevo. Odemkla pokoj a vešla. Byla to malá místnůstka, tak tři krát čtyři sáhy. Byla v ní jedna postel, stůl a židle. Nic více a nic méně. Tedy kromě okna, které bylo zároveň zdrojem světla a na noc tu byla na stole lucerna. Liz si lehla na postel a zavřela oči.

Sam se právě dral kolem jednoho z prodavačů ryb, když si vzpomněl že nechal koně ustrojeného a všechnu výbavu na něm.

,,Já idiot!“ plesk se dlaní do čela. ,,To je z toho že myslíš na tu ženskou pitomou!“ Rychle se hrnul zpátky do stáje za hostincem. Naštěstí kůň a všechno na něm zůstalo tak jak mělo. Oddech si a odstrojil ho. Sundal všechny bágly s věcmi a hodil si je na ramena. Vlezl do hostince, pokynul na hostinského a vyšlapal schody nahoru do patra. Vešel do pokoje. Viděl Liz že tam leží na posteli a tak zakašlal.

,,Úplně jsem zapomněl na věci.“ řekl trapně a pustil bágly na zem. Než Liz stačila cokoliv říct zmizel v chodbě a dveře se za ním pomalu zabouchly. Seběhl schody a znovu vyrazil na nákupy mezi trhovce.

Prodíral se tým davem a jen tak ledabyle koukal na zboží které vystavovali. Měl plnou hlavu myšlenek o Liz.

,Co si o mě asi tak myslí?' ptal se sám sebe v duchu. ,Určitě si říká že jsem pěknej idiot. A tak ať! Já se jí o nic doprošovat nebudu, prostě jí doprovodím kam potřebuje a basta! Kdyby alespoň nebyla tak hezká.'

,,Promiňte, ale chcete něco koupit?“ Vůbec si neuvědomil že se zastavil u posledního stánku na tržnici. Prodejce na něj hleděl s úšklebkem na rtu.

,,Ehm...jo jo...chci tady tu...ehm...knihu.“ zakoktal se Sam a ukázal na první knihu co mu padla do oka. Stánek byl plný knih a možná proto u něj nikdo nestál. Prodejce podal knihu Samovi a ten mu za ní zaplatil pár stříbrných. Poděkoval a otočil se zpět k tržišti.

,Tak a dost! Soustřeď se na nákup!' přikázal si a začal znovu procházet mezi stánky.

Liz si na chvíli dopřála spánku, ale dlouho jí to nevydrželo. Neustále myslela na to co se stalo na mostku. Budila jí pořád ta samá noční můra. Padala dolů a dolů. Sam jenom stál a smál se. Byl to strašný sen. Když už se probudila po druhé, tak už jen ležela na posteli a koukala do stropu. Aby si trochu ukrátila dlouhou chvíli pískala si melodii co měla ráda.

Konečně někdo vzal za kliku. Liz zvedla hlavu a pohlédla na dveře, ty se otevřeli a stál v nich Sam. Na zádech bágl podobný těm co sebou vezli od začátku.

,,Omlouvám se že mi to tak trvalo, ale bylo tam dost lidí.“ poznamenal Sam.

,,V pořádku. Nic se nestalo.“ řekla Liz a posadila se. ,,Máte všechno co potřebujeme?“

,,Nejspíš ano...Teda doufám.“ usmál se Sam. ,,Možná jsem na něco zapomněl. Nebylo by to poprvé.“ Liz se také usmála. Sam odhodil bágly k těm co se tam už válely a přešel ke stolu. Odsunul židli a sedl si na ní naproti Liz.

,,Myslím že by jsme si mohli tykat.“ nadhodila Liz.

,,Jo to by bylo fajn“ přitakal Sam a usmál se.

,,Ehm...tak já jsem Liz.“

,,Já Sam.“ Oba se zasmáli. Liz se konečně uvolnila a hodila starosti za hlavu.

Venku se začalo stmívat a ti dva si povídali. V hospodě byl večer v plném proudu, ale ani Sam ani Liz neměli náladu a ani energii jít do společnosti. Byli rádi že se mohou uložit ke spánku. Sam si ustlal na podlaze vedle postele a oba za chvíli usnuli.