V té chvíli byla přerušena Annou. „Tomu nevěřím, nemůžeme zabít toho koho máme rádi.“
„Ale byli jsme tu jen my, kdo jiný by ho zabil?“
„Vím, že bych to neměl tvrdit, ale pan šéfinspektor ví, co říká. Byli jsme tu jen my, všechny dveře byli zamčené. Mary všechno zamyká na noc.“ prohlásil Timothy.
„Nemohu uvěřit tomu, že je v této místnosti někdo, kdo zabil mého otce?“ zalekl se Ernest.
„Pomátli jste se všichni nebo co? Musíme držet při sobě. Přece nejsme vrahové!“ rozčílila se Samantha, „musel se sem někdo dostat z venku. Bylo tu přece spoustu vašich kamarádů Josie a Erneste!“ Podívala se na ně.
„No mami, to nemyslíš vážně?“ Josie to pobouřilo.
„Odešli už brzy všichni, o moc dřív než se to stalo.“ Dodal Ernest a ukončil rozhovor. Nikdo už nic neříkal. Naprosté ticho, ale přitom tak hlučné. Ve vzduchu visely pojmy – vražda - peníze – strach – nedůvěra. Opřen o krbovou římsu, se pan Eastman zadíval na chvíli do závěti. V tu chvíli na něm spočinulo několik tajemných pohledů. Nevěděl, co si má o tom všem myslet. Někteří mu připadali jako hladoví supi, někteří jen jako vylekané laňky. Pan Eastman už byl netrpělivý z dlouhého čekání.
Z chodby sem dolehly nějaké hlasy. Otevřeli se dveře a Mary ohlásila příchod pánů z komisařství. Všichni se poněkud nervózně pohnuli ve svých pohovkách. Jakmile se mezi dveřmi objevily dvě postavy v černých oblecích, staly se terčem pohledů. Všichni se vzájemně pozdravili.
„Promiňte nám to malé zdržení.“ omluvil se šéfinspektor. Jako kdyby chtěl situaci ještě více napínat, objednal si kávu. Poté, co si Brady s Maxem svlékly kabáty, pohodlně se usadili. Brady si automaticky v rychlosti zkontroloval, jestli jsou tu všichni. Zeptal se Eastmana zda má všechny podklady sebou. Ten přitakal. Káva byla za chvíli na stole. Teď už nic nebránilo v tom, aby se začala číst závěť. Pan Eastman se postavil tak, aby na něj všichni dobře viděli. Prohlédl si všechny přítomné než otevřel desky.
„Povím vám stručně, co je obsahem poslední vůle sira George Thomase Torrenta, protože některé právnické formality zde uvedené by vám mohli připadat nejasné. Kopie celé závěti si pak ode mě můžete vzít. Po vyplacení drobné částky služebné a doktorovi, kterému abych nezapoměl připadne navíc sbírka starých obrazů, připadnou všechny pozemky v západním hrabství Worcestershire Ernestu Torrentovi, jeho mladšímu synovi, pozemky v severním hrabství Timothymu, synovi z prvního manželství. Dále oboum náleží stáje s koňmi a nemalá suma peněz. Celé sídlo připadne Samantě, jeho druhé ženě, ale její děti včetně Timothyho tam budou moci žít jak dlouho budou chtít. Celé finanční jmění připadne Samantě Torrentové,“ na okamžik se na ni podíval, v její truchlící tváři se najednou na zlomek vteřiny objevil lehký úsměv, „a Anně Carmenové, jeho první ženě z těchto peněz náleží třicet procent. Josie dostane pět procent a k tomu dvě vily v Manchesteru. Nakonec Georgovo sestře Cecily připadne částka padesát tisíc liber.“ Zavřel desky. Ticho dlouho netrvalo. Samantha se zvedla z křesla a byla naprosto k nepoznání. Z truchlící vdovy se najednou stala divoká saň. „To není možné, ta závěť musí být podvrh! Není možné, aby ta ženská, která nepatří do naší rodiny, zdědila tolik peněz.“ Zaťala pěsti a prudce se otočila k právníkovi. Rychlým krokem k němu přistoupila a vytrhla mu desky se závětí z ruky. „Ne, ne, ne!“ Opakovala rozhněvaně při listování v papírech. „Tady to je,“ jezdila prstem po papíře, „to snad není pravda, třicet procent z celého jmění dostane cizí ženská, která nemá s Georgem nic společného víc než dvacet!“ Rozběhla se k ní. Všichni jen nevěřícně sledovali Samantino nepředvídané chování. Ta ženská se snad doopravdy zbláznila. Chytla ji za límec a třásla s ní. „Čím si ho obalamutila, že si z něj vyždímala tolik peněz, řekni!! Zabila jsi ho! Zabila jsi ho! Jsou to moje peníze a já ti mám z toho dát 30 procent?!“ Křičela. Ernest s doktorem, kteří byli nejblíže museli zakročit. Odtáhli zuřivou ženu od vylekané Anny a usadili ji do křesla. „Uklidněte se proboha, vždyť ničíte památku svého zesnulého manžela. Styďte se.“ Upozornil ji z ostra doktor. Zachoval se takto k Samantě poprvé v životě.