Anna byla zaskočena Samantinou reakcí. „Proboha, ať mě nechá na pokoji. A propo milá Samantho, chci tě jen obeznámit s faktem, že já jsem byla Georgovo první žena a první paní tohoto domu.“
Pan Eastman utišil rozrušené lidi. „Klid prosím vás. Chápu paní Torrentová vaše rozhořčení, ale Anna za to nemůže. Bylo to Georgovo rozhodnutí a jistě si byl vědom, že dělá správně. Musíme ho respektovat. Byla to jeho první žena, přítelkyně a matka jeho syna. Měl důvod jí odkázat určitou sumu.“
„Určitou možná, ale ne tak velkou.“ bránila se.
„Poslední vůle byla prozkoumána a je prokázána její pravost, je to jeho písmo. Byl jsem svědkem té závěti, sám jsem ji podepsal. Byla napsána před třemi měsíci. Pochybuji, že by sepsal novou. Musel bych o tom něco vědět. Tady si prosím vemte kopie závěti, nechám je tu na stolku.“ Pravou závět uložil do kufříku a ještě rodině oznámil, že zítra přijede vyřídit další formality, týkající se dědictví. Na závěr obeznámil rodinu s důležitým a na druhou stranu již nepodstatným faktem. „Než odejdu, chtěl bych vám říct ještě něco. Myslim, že by to měli vědět především páni inspektorové. Sir Torrent mne před svou smrtí oznámil, že pozmění závěť. Chtěl tam doplnit, že peníze, které zdědí oba jeho synové, Ernest a Timothy, nesmí použít na cokoliv, co je spojeno s koňmi. S tímto obeznámil svoji ženu a pana Ernesta. Je to tak?“
Samantha kývla. „Ano, máte pravdu. To tam nenapsal?“
„Bohužel to už nestihl.“ Tento důležitý poznatek pana Bradyho velice zajímal. Naznačil Maxovi, ať si to ihned zapíše. Poté se rozloučil s pány inspektory. Samantha ho šla doprovodit ven k autu.
„Ta ženská je neskutečně vypočítavá pane Eastmane. Když se s ní George rozvedl a vzal si mě, bylo jí jasné, že přišla o postavení a o peníze, které by jednou po něm zdědila. Celou dobu to na něj hrála, přátelství a tak, aby jí něco z jeho smrti káplo. Měla to všechno od začátku promyšlené. To je ale mrcha.“
„Promiňte, ale nemůžete nikoho soudit, když ho pořádně neznáte.“
„Jí znám až moc dobře pane Eastmane.“
„Anna taková není.“ zastal se ji Eastman.
„A vy ji znáte dobře?“
„Budu muset jet. Naviděnou paní Torrentová.“ Odběhl od otázky a scházel schodiště. Samantha se vrátila dovnitř, přitom se potkala s Annou, která mířila ven. Její pohled ji probodával skrz naskrz.
„Prosím vás pane Eastmane, počkejte.“ Volala na něj Anna. Vystoupil ještě z auta. „Víte, chtěla jsem se vás zeptat, teda….zajímalo by mě, proč mi George odkázal tak velkou částku? Teda myslím si, že to asi bude velká částka.“
Pan Eastman jí hleděl přímo do očí. „Víte, na to samé se mi ptala Samantha, ale vám mohu říct to, co jí ne. Kdyby George věděl, kdy zemře, jistě by vám stačil říct, jak moc si vás vážil a jak vás měl rád.“ Anna zatajila dech. Jeho slova ji hřála u srdce.
„Mnohokrát mi říkal, že vy a Samantha jste obě tak moc rozdílné. Ale vás si vážil víc, pro vaši čistou duši. Říkával, že spolu máte lepší vztah než když jste byli manželé.“
„Tak na tahle slova si také pamatuji, řekl mi to jednou. Já jsem s ním souhlasila.“
Odkašlal si. „Neuměl ale dostatečně své city vyjádřit slovy, nikdy by vám neřekl to, co řekl o vás mně. Znáte nás muže, jací jsme. Proto svoji úctu k vám vyjádřil peněžním darem.“
Anna se usmála, nevěděla co má říct. „George se nikdy nezabýval příliš city, neuměl je otevřeně dávat najevo, v tom s vámi souhlasím. Nejraději bych se jich zřekla, nejspíš to udělám. Torrentovi mě budou nenávidět.“
„Jste tak hodná a laskavá, tak jak o vás George mluvil, přesně tak. Ale zkusim teď troufale mluvit za George, pokud mi to dovolí,“ podíval se symbolicky do nebe, „Víte čeho si na vás vážil nejvíc? Vaší dobroty a velkorysosti. Toho, že jste mu odpustila, a že jste se stala jeho přítelkyní i po té co si vzal jinou ženu. Ale v tomto případě by jistě vyměnil raději tu hodnou a milou osobu za trochu rafinovanější Annu Carmenovou. Na tohle právě Samantha čeká, že se vzdáte majetku, jelikož vás zná, ale to nedělejte. Myslete také jednou na sebe a nechte si ty peníze. George by se, kdyby vás slyšel takhle mluvit. Bylo to jeho přání.“ Věnoval ji srdečný úsměv. „Tak dobrá pane Eastmane. Možná máte pravdu. Děkuji, že jste mě vyslechl.“ Pan Eastman odjel a brzy na to i Anna.