5. KAPITOLA - závěť -
Po očku sledoval přicházející členy rodiny a v duchu počítal, zda jsou tu všichni. Ano, nikdo nechyběl. Počkal, až se usadí v prostoru knihovny. Seděli a sledovali jeho pohyby. Poodešel od krbu blíž k nim, aby ho všichni slyšeli. Tkanička stál opodál. „Vážení,“ oslovil Brady důrazně svoje hosty, „chtěl bych vám něco oznámit. Dostal se mi do rukou nový důkaz, díky němuž víme, že smrt sira Torrenta je potvrzenou vraždou.“ V místnosti zavládl hlasitý šum, zděšená rodina nemohla pochopit, proč by to někdo dělal? „Sir George Thomas Torrent volal krátce po šesté hodině doktoru Bennettovi, ale ten ještě nebyl doma. Zvedla to jeho služebná, kterou naléhavě prosil o doktorovu pomoc. Tvrdil, že je mu hrozně zle. Jenže doktor nebyl doma. Byl ještě zde v domě.“ „Proboha proč něco neudělala?“ vykřikla Anna. „Nepředstavil se, možná, že to měl v plánu, ale smrtelná křeč ho svírala více a více. Nestačil už nic říct, protože zemřel. Už by mu nikdo nepomohl.“ Po místnosti se rozlehl šílený řev, nedalo se to nazvat pláčem, ale řvem. „Zase dělá komedii.“ špitl matce do ucha Timothy. Samantin pláč byl opravdu nepříjemný. Odešla z místnosti pryč a Josie se za ní rozběhla. Brady přistoupil blíž k Maxovi a doktorovi, kteří stáli u sebe. „To odpovídá té ráně, co zaslechla paní Robertsová. Myslela, že praštil se sluchátkem, ale on ho měl v ruce, když jsme přišli k tělu. Nepoložil ho. Ruka svíraje sluchátko mu v důsledku smrti spadla a uhodila do telefonního přístroje a to byla ta rána.“ Obrátil se k příslušníkům rodiny. „Je mi líto.“ Všichni byli zdrceni. „Kdo by ho chtěl otrávit?“ Anna nechápala. „To ještě nevíme. Ale zjistíme to. Ale pravděpodobně je vrah mezi těmi, kdo byli na té oslavě. Zítra k vám přijede pan Eastman, aby vám přečetl poslední vůli sira Torrenta.“ „Ano, telefonoval nám to.“ podotknul Ernest. „Ještě musí být ověřena její pravost, pak může být přečtena.“ Při slově 'poslední vůle' se na sebe všichni podívali. Co asi každému probíhalo hlavou, myslel si Brady. Peníze, moc, závist, zvědavost? Než se rozloučil, oznámil všem to, s čím přišel. „Chci abyste se připravili na výslech, každého jeden po druhém se budu ptát na onen večer. Děkuji Vám.“ Brady s Tkaničkou odcházeli z domu. Cestou k autu Brady přemýšlel nahlas. „Hlavní dědičkou bude dozajista pánova současná žena.“ „S největší pravděpodobností.“ opakoval Max. Brady přemýšlel. Nasedli do auta. Max se ujmul řízení, když viděl, jak jeho šéf pracně nad něčím přemýšlí. „Nezdálo se vám pane, že ta jeho žena vyváděla jak pominutá?“ „Ano Maxi, buď tak dobře hraje ten svůj smutek nebo je vážně až přespříliš zdrcena jeho smrtí. Zítra chci být u čtení závěti, půjdete se mnou.“ „Ale já včera slíbil Harrymu, že s ním zajdu do parku.“ „Tak to Harrymu nějak vysvětlíte, snad pochopí, že případ vraždy je důležitější než nějaká přátelská schůzka.“