Ernestovi přátelé a nakonec dorazil i Georgův právník a přítel Richard Eastman. Ten se tu zastavil jen na skok, aby poblahopřál oslavenci a poté odjel za povinnostmi do Birminghamu. Desku velkého podlouhlého stolu zdobili mimo květinové výzdoby hlavně talíře plné různých pochoutek, mís s ovocem nebo košíčků s různými druhy sýrů. Pití teprve na stůl Mary nosila. Kolem čtvrté hodiny všichni chodili jeden po druhém k Timothymu a přáli mu a dávali dary i dárečky. Bylo to takové pohodové odpoledne. Samantha pustila do éteru svoji oblíbenou desku. Ernestovo přátele přestal brzy bavit, podle jejich mínění, nudný dýchánek . Rozloučili se a odjeli do Bransfordu do oblíbené hospůdky. Kdyby bylo po Ernestovi, odešel by také, ale nebylo vhodné opouštět oslavu svého bratra.
„Jdeme ke Kalichovi, tam bude lepší zábava.“ Řekli Ernestovi mezi dveřmi. Obeznámil je stím, že možná dorazí, ale neslibuje. Pak se odebral do salonu, kde se společnost celkem dobře bavila. Posadil se vedle Timothyho a jeho matky. Nabídl Anně jakýsi koktejl a vedl s ní konverzaci o autech. Na toto téma si docela rozumněli. V autech se kupodivu Anna dobře vyznala, a tak měli často společné téma. I tak ale Ernestovu pohledu neunikl pár stojící u stolku s dezerty. No ovšem, kdo jiný, Josie se Samem se náramně bavili a jejich smích občas přehlušoval Samantin oblíbený swing linoucí se z gramofonu. Jo Josefína, ta to s muži vždy uměla. „Nepřišel náhodou Sam kvůli tobě?“ Promluvil na Tima bratr a přitom s pobavením sledoval koketující dvojici.
„Původně ano, ale jak vidíš…“ polkl kávu.
„Nevěděl jsem, že ti dva se znají.“ Vrtalo hlavou Ernestovi.
„Ani já ne.“ Usmál se.
„To je celá naše sestřička. Omotá si kolem prstu každého.“ Řekl Ernest.
„Skáče z jednoho na druhého.“
„Time, no tak.“ Napomenula ho matka. George s doktorem poklidně popíjel na terase. Usrkával celou dobu jen z jedné sklenky vína. Alkohol příliš nemusel, za to doutníky, to byla jeho opravdová neřest. Samantha pila čokoládový likér jeden za druhým. Dvě lahve tohoto likéru totiž dostal Timothy od Samuela Martina. Samantha měla ve zvyku pít jen červené víno, nic jiného, ale jakmile okusila tento nápoj, zachutnal ji natolik, že si dávala jednu skleničku za druhou. Netušila však, jak to může být zrádné ve velké dávce. Když obcházela stůl s hosty, lehce zavrávovala. Doufala, že si toho nikdo nevšimne, ale viděl to téměř každý. Timothy s Ernestem z toho měli ohromnou legraci. Cosi povídala Josiině spolužačce, přitom se jí však pletl jazyk. Toho si nikdo nemohl nevšimnout. Přistoupila ke gramofonu a když zesílila hudbu, což nebylo nikomu zrovna příjemné, rozhodla, že se bude tančit. Po té, co se však nedočkala kladné reakce, odebrala se na terasu. Nejprve vyzvala k tanci doktora, ale ten ji taktně ujistil, že není dobrý tanečník. Pak uchopila za paži manžela a vedla ho doprostřed místnosti. „Samantho, buď rozumná, chodim sotva o holi. Nikdo tancovat nechce, tak vypni tu hudbu.“ Napomenul ji.
„Ale já chci, abys šel tancovat.“
„Poslouchej, ty jsi opilá, že? Máš poněkud bláznivé nápady. Posaď se na terase a relaxuj.“
„Ale drahý, vždyt je to taková legrace.“ Zadrhávala se v hlase. Josie gramofon vypnula, když si všimla otcovo rozhořčení.
Místnost zaplavilo ticho. Dovnitř byl slyšet jen Samanthin příšerný smích. „Mě to jako legrace nepřipadá, stydim se za tebe. Jsou tu hosté. Nevážíš si jména, které jsem ti dal. Zneuctíváš jméno našeho rodu!“
„Ten tvůj rod, rod, rod pořád. Kašlu na něj.“
Zadívala se na svého manžela tak jako nikdy předtím. „Jsi tak příšerně nudný manžel Georgi, koho jsem si to vzala, nenávidím tě. Oh bože.“ Ernest ji přidržel, aby neupadla. Manžel ji zabránil v tom, aby si vzala další sklenku a odnesl tác s likérem dovnitř. Po nějaké době odešla z oslavy Samanthina sestra a pár minut po ní se s nimi rozloučila i Josiina kamarádka ze školy. Josie vyprovodila svoji přítelkyni ke dveřím a opět se vrátila k Samuelovi. Zbytek