Nápad, že jí to řekne, ihned zavrhla. Proč by to dělala. Před léty si nepadli do oka, ani po tolika letech nebyla schopná Samantha Cecily slušně přivítat, tudíž napodobila svoji švagrovou a odpověděla pohrdavě.
„To je jen a jen moje soukromí. Nezlob se má milá. Zavoláš mi George nebo mě pozveš dál?“ Ernest seběhl po schodech dolů, aby se přivítal se svojí tetou a sestřenicí. Tetu poznal jen jednou, ale svoji sestřenici nikdy a byl velice poctěn, že má takovou milou a hezkou příbuznou. „Přece teď George nebudeme budit. Počkáte si do rána.“ Oznámila jim stroze.
„Ale vždyť je půl osmé, snad nespí?“ Divila se Cecily.
„Šel do svého pokoje brzy a dolů nepřišel. Nejspíš usnul.“
Služebná Mary vykoukla nahoře z terasy a zeptala se, zda může nějak posloužit. Samantha jí dala povel, ať se jde podívat na sira George, zda ještě nespí a pokud bude spát ať ho nebudí. Anna oknem zahlédla povědomou tvář a vyběhla z domu. Právě jí šli naproti do schodů. Čekala až vyjdou ty namáhavé schody. „No ne, Cecily.“ Vykřikla radostí a srdečně se s ní přivítala. Samantha stála v pozadí a pozorovala ty tři dámy s chladným odstupem. „Vypadáš stále dobře, nebude tohle tvoje dcera?“ Podívala se na milou tvář.
„Ano, jsem Nora.“ Řekla jemným hlasem. Pod tenkými brýlemi se skrývali velké hnědé oči. Její rudé rty se leskly na dálku a bohaté vyčesané vlasy jen dávaly vyniknout její útlé tváři.
„Byla jsi tak malá, když jsem tě viděla naposled. Ta léta tak utíkají, to není možné. Vyrostla jsi do krásy.“
„Ráda tě vidím teto.“
„A co vás sem přivádí Cecily? George nic neříkal o tom, že přijedete?“
Cecily si sundala baret z hlavy a upravovala si vlasy. „Napsal mi, abych přijela, že by mě moc rád viděl, a že se mi potřebuje s něčím svěřit. Nechci mluvit nahlas.“
„A co to bylo důležitého?“ Hovořili tiše.
„Vám George nic neříkal?“
„Co by nám měl říkat?“
Cecily zarazila Anny odpověď.
„Teď o tom nebudeme mluvit.“ Navrhla Cecily.
Prohlédla si nedůvěřivou Samanthu od paty až k hlavě.
„Zajímalo by mě, co tak naléhavého vám chtěl otec říct, že jste přijeli až z Irska.“ Zajímalo Ernesta. Chtěl ještě pokračovat, ale v tom je přerušil hlasitý dupot. Rozlétly se dveře od terasy a z nich vyběhla služebná Mary. Nemohla popadnout dech a přesto se snažila něco říct. Její výraz neznačil nic dobrého. „Paní, váš manžel, „dívala se na ni tak zděšeně, „pán je … je asi mrtev.“
Čtveřice na pár vteřin strnula a pak okamžitě pospíchala do Georgova pokoje. Přitom se málem srazili s Josie, která se jim připletla v hale do cesty. V té rychlosti se od nikoho nedozvěděla, co se stalo, a tak běžela s nimi. Jako první vešla do pokoje Samantha, za ní pak ostatní. Stála jako zkamenělá, ani nedýchala. Dívala se s hrůzou na bezvládné tělo svého muže ležícího na posteli, které už nejevilo žádné známky života.