2. KAPITOLA - oslava
Od sobotního rána Mary připravovala salon k oslavě. Utírala prach, leštila podlahu nebo zametala.
„Ani bych to nenazýval oslavou, „řekl Timothy, když se z haly do salonu díval na horlivě pracující služebnou, „spíše takovým malým setkáním přátel. A nadělá se kolem toho.“
„Říkej si tomu jak chceš, ale je ti pětatřicet a od tvých patnácti se žádná oslava nepořádala.“ Obeznámil ho otec opírající se o holi.
„Protože to tak nechtěla Samantha.“ Poznamenal jízlivě.
„Nemluv tak.“
„Říkám pravdu otče. Nezlob se.“
„Ty vaše věčné neshody.“ Otočil se a zamířil do kuchyně, která byla pod velkým širokým schodištěm. Málem se srazil s Josefínou, když rázně vyšla z kuchyně s jablkem v puse. „Co děláš v kuchyni?“ Zeptal se jí. Počkal až polkne.
„Ahoj tati, byla jsem se něčeho napít, je hrozné teplo. Jakto, že dělá přípravy na oslavu sama Mary? Kde je Elis?“
„Včera ji Samantha propustila. Byla poslední dobou nešikovná, to je pravda.“
„Teď je tu ale Mary sama.“
„Najdeme v brzké době někoho jiného, ale proto bys ji měla dneska pomoci?!“
„Otče, já mám domluvený tenis. Už tak mám zpoždění, čekají na mě.“
„Vrať se včas.“ Volal na ni, ale už ho neslyšela. Rozhlížel se po kuchyni, aby našel to co hledal a hle, leželo to na malém stolku v rohu. Vzal do ruky pytlík s čajem, který si nechal dovést z Londýna a myslel na blahodárné účinky tohoto nápoje.
Do kuchyně vešla Mary se Samanthou.
„Odpoledne ať jsou včas připravena všechna jídla, zákusky a všechno pití. Hlavně to domácí víno od paní McGregorové. To nesmí chybět.“ Samantha rozhazovala kolem sebe rukama. Ráda rozdávala úkoly, dělalo jí to radost.
Timothy uspořádal tu malou sešlost raději na odpoledne, protože neměl rád večírky, které začínali k večeru a končili dlouho v noci, v nejhorším případě k ránu. Nebyl na oslavy tohoto typu stvořený. Domluvil to tedy na druhou hodinu odpolední. Přesně na čas se v kukátku tlustých masivních dveří, jejichž výška přesahovala čtyři metry, objevilo oko zvědavé dámy. Avšak nic uvnitř nevidělo. Mary přišla otevřít a uvedla elegantní osobu středního věku do haly s obloukovým stropem. Správně ji odhadla na někoho ze Samantiny strany. Zavolala svoji paní a ta si ji odvedla do salonu. Byla to její známá. Krátce potom dorazila Anna. Omluvila se za Paulovu nepřítomnost, ale nikdo se ničemu nedivil. Paul prostě na Stonecutter nejezdil. Obdivuhodné bylo na tom to, a to nejvíce fascinovalo Samanthu, že mu nevadilo přátelství mezi Annou a sirem Georgem. Samantha si vždy říkávala, buď je tak tolerantní nebo takový blbec. Po té přijel doktor Bennett, Samantina sestra z Birminghamu, Josiina spolužačka Helen Cosbyová a přišel dokonce Samuel Martin. Josiiny tváře se zbarvili do růžova, jakmile se tu objevil. Pravda, byl to pohledný mladík takového typu slušného frajírka. Rukávy od saka si ohrnoval a nosil ruce v kapsách. Ale kupodivu se choval velice pěkně. Sledovala ho jak přistupuje k Timothymu a vřele se s ním vítá. Předstírala, že upravuje květiny na stole, ale přitom jen maskovala svůj stud. Josie a stydlivá? To nebylo ani možné. Holka, která si omotala okolo prstu kde koho teď nevěděla jak na to?! Přišli také dva