„Jak jste vycházeli s nevlastním synem?“ zajímalo Bradyho. Max měl připravenou tužku a papír, aby cokoliv důležitého zaznamenal.
„Normálně.“ odvětila, ale Brady jí to příliš nevěřil.
„Chceme vědět všechno paní Torrentová.“ varoval ji Brady.
„Dobrá. Nemuseli jsme se, ale dokázali jsme spolu žít. Víte, když jsem si vzala George a nastěhovala jsem se sem, Timothy mě nenáviděl, byl v pubertě, znáte to. Nenáviděl mě od první chvíle co jsem překročila práh tohoto domu. A stejně tak nenáviděl George. Mohl bydlet s Annou v malém domě, který jí George koupil ve městě, takové jakoby odškodné,“ smála se, „jenže on pořád váhal a než se rozhoupal, našla si Anna přítele a ke stěhování nedošlo. Měl se odstěhovat, bylo by to tak lepší.“
Samantha stále víc a víc přesvědčovala Bradyho o tom, jak zlá umí být. Ty řeči, co o ní zaslechl, nebyli nejspíš jen pomluvy.
„Jezdila za Timothym denně. Timothy hodně dlouho Georgovi vyčítal, že opustil Annu a našel si mě.“
„Nedivim se mu.“ dodal Max.
„To je život. Během let se to mezi nimi jakž takž urovnalo.“
Max si něco zapsal.
„Vysvětlete mi, proč váš manžel byl proti tomu, aby se jeho synové věnovali koním? Chtěl to uvést v závěti.“
„Chtěli si zřídit nějaké závodiště, rozšířit stáje, nakoupit koně a pořádat zde koňské dostihy. Založit si vlastní podnik. Avšak manžel byl proto, aby se živili právničinou. Jednoduše jsme chtěli, aby měli důstojné zaměstnání a ne tohle. Muž se o tom se mnou a Ernestem bavil a oznámil nám, že uvede do závěti, to co vám pan Eastman řekl. Sami jste slyšeli. Ale bohužel již nestihl závěť změnit.“
„Takže pokud to dobře chápu, nyní si s těmi penězi může Ernest s Timothym dělat co chtějí. Třeba si zřídit koňské dostihy.“
„To mohou, ale ať je to ani nenapadne. Živit se něčim takovým.“
Brady pokračoval. „Nevyhrožoval manželovi někdo náhodou?“
„To určitě ne. O tom bych musela vědět.“
„Nevšimla jste si na oslavě něčeho zvláštního na hostech nebo rodinných příslušnících?“
„Ničeho pane Brady.“ odpověděla pohotově kupodivu bez přemýšlení.
„Váš muž si šel do svého pokoje vypít čaj po večeři? Kolem šesté, je to tak?“
Rozhodila rukama. „Nevím kolik bylo hodin, ale bylo to po večeři, nesledovala jsem čas.“
„Kde jste byla vy, celou tu dobu od doby, kdy odešel do pokoje?“
„Kde jsem byla? No v salonu celou dobu, tedy vlastně na terase.“
„Byl tam s váma někdo?“
„Ne, nebyl. Ale ano vlastně,chvíli si se mnou povídala dcera a potom, těsně před tim než přijela Gerogovo sestra, za mnou přišel Ernest.“
„Prý jste měla výstup s manželem?“
Nejprve se zalekla. „Byla jsem připitá, drobná výměna názorů nic víc.“
„Já jsem to slyšel jinak. A o čem jste diskutovali?“
„Nepamatuji se pane šéfinspektore. Pamatuji si, že šlo jen o hudbu. Chtěla jsem tančit a manžel ne.“
„Všiml jsem si, že terasa je propojena jak se salonem tak se zahradou. Po schodech z terasy se dostanete na zahradu.“
„Ano, je na tom něco zvláštního?“ Začínala být opět neklidná.
„Není, jen že jste odtamtud mohla kdykoliv během té doby odejít a zase přijít, aniž by vás někdo viděl.“ Samantha vstala z křesla a vypnula hruď. „A kam bych šla podle vás?“
„To nevim, třeba jste šla do domu jiným než hlavním vchodem a zavraždila svého manžela. Klid paní Torrentová,“ sledoval její rostoucí neklid, „uvidíme, zda tu ještě je jiný vchod.“
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8>