„Ernestovi přátelé odešli brzo už před večeří, nudila je hudba mojí matky. Uznávám jejich zklamání.“
„Byli tu i vaši přátelé. Mám seznam hostů napsaný. Dva z Ernestových přátel z univerzity, v kolik mohli odejít?“
„Večeře byla asi ve čtvrt na šest, odešli zhruba kolem páté hodiny.“ Max pohotově poznamenal do svého zápisníku –ověřit!
„Takže, říkáte nic zvláštního se nestalo.“ konstatoval Brady.
Josie přemýšlela a pak si vzpomněla. „Oh ano, jen moje matka se trochu opila. Toť vše. Ale to nemá s vraždou mého otce nic společného.“
„Nic jiného vás nenapadá?“
Josefína zakroutila hlavou. Tuto knihu založila a vyndala další.
„Jakou knihu si prohlížíte?“
„Jsou to cestopisy s obrázky. Uklidňují mne.“
„Pokud vám to vyhovuje, pro mě za mě. Co se dělo potom?“
„Otec odešel po večeři do svého pokoje asi kolem šesté.“
„Jak vypadal otec, jak se choval než odešel?“
„Já nevím… myslím, že zrovna hovořil s doktorem, téměř celý večer spolu o něčem hovořili.“
Max zdvihl prst, jako kdyby se hlásil o slovo. „A nevíte náhodou o čem se bavili?“ Založila naposledy knihu a otočila se k nim.
„Neposlouchám cizí rozhovory.“ řekla jasně.
„Ach ano, promiňte. Pardon.“ napil se kávy, přičemž zapomněl, že je vařící a spálil si jazyk. Jeho kvílení teď nebylo pro nikoho důležité.
„Nechoval se nějak divně?“ pokračoval Brady.
„Ne, určitě ne, choval se jako vždy.“
„Měl váš otec nějaké problémy, finanční, soukromé?“
„Nevím o ničem.“ Brady nevěděl další otázky a tak pobídl kolegu, aby se na něco zeptal. Ten byl však momentálně indisponován. Vypil půl litru studeného džusu naráz, ale zjistil, že mu to nestačilo na schlazení bolavého jazyka, proto mávnutím ruky naznačil, že má zatím Brady mluvit za něj. Pokračoval tedy dál. „Takže vylučujete smrt vlastním zaviněním?“
„Samozřejmě, ale nemohu na druhou stranu souhlasit s vraždou. Nic z toho není možné.“
„Ale fakt je ten, že váš otec byl otráven. Musí existovat důvod jeho úmrtí.“
Max celou dobu mlčel a pilně poslouchal. Měl v ruce malý sešítek a občas do něj něco zapsal. Zřejmě časové údaje a stručná fakta.
„Kdy jste opustila salon vy?“
„Mám takový dojem, že chvíli potom, co jsem doprovodila Samuela Martina ke dveřím.“
„Mám napsaný seznam hostů. To byl váš přítel?Kdy odešel?“
„Můj a Timothyho přítel. Odešel něco málo před šestou..“
„A vy? Co jste dělala potom, když jste ho šla vyprovodit?“
„Vrátila jsem se do salonu mezi ostatní. Potom šel otec do svého pokoje a já šla za matkou na terasu. Potom co se doktor vrátil od otce, šla jsem také do pokoje..“
„Vrátil se brzo?“
„Ano. Byl od otce nazpět za pár minut.“
„Vaše matka byla na balkoně. A jak dlouho jste si s ní povídala?“
„Dlouho ne, také pár minut. Teta Anna s doktorem začali hrát karty.“
„Karty?“ zeptal se Brady.
„Ano, nechtěla jsem s nimi hrát, a tak jsem je opustila.“
„To bylo kolik?“
„Já nevim, proboha takový přesný čas na mě nemůžete chtít.“ Pochopila, že si musí vzpomenout. „Mohlo být čtvrt na sedm.“