4. KAPITOLA - kritický telefonát -
Dopoledne přijeli vyšetřovatelé s doktorem. Torrentovi čekali v jídelně neboli salonu. Každý měl před sebou teplý nápoj a čekali na dezert, který bylo zvykem dávat si po obědě. Nyní ale nikdo z oběda moc nesnědl, natož z dezertu. Jejich nervozita zesílila, když zaslechli známé hlasy v hale. Šéfinspektor vstoupil do salonu a se všemi se pozdravil. Služebná prošla kolem něj s tácem plných zákusků a nabídla mu také. Tkanička, jenž dorazil za Bradym se ihned přihlásil o sladký pokrm. Brady měl námitky, atak si ho Tkanička odpustil. „Není vhodné se při vyšetřování vraždy, ještě když je to čerstvé, cpát mezi pozůstalými jídlem. Vy jste tu pracovně.“ Podíval se na přítomné.
„Chtěl bych vám nejprve popřát upřímnou soustrast. Ale než vám sdělíme výsledky pitvy, chtěl bych znát vaše příbuzenské vztahy. V den úmrtí nebyl čas a byl tu zmatek. Vím jen, že vy budete jistě paní Torrentová., sirova žena, je to tak?“ Podal Samantě ruku.
Pak se v rychlosti seznámil se zbytkem rodiny. Nakonec se představil právník rodiny. Vysoký plnoštíhlý muž poodešel od okna a podal Bradymu ruku. „Jmenuji se David Eastman, jsem právník rodiny Torrentů a vykonavatel poslední vůle.“
Brady se postavil před své obecenstvo. Chtěl mluvit, ale zatím nemohl.
„Pane Brady. Prosím vás, povězte nám, jak zemřel George. Pane doktore, co jste objevil?“ dožadovala se Samantha. Doktor otevřel desky, ale svůj pohled se neodvážil nasměrovat dovnitř. Předal slovo šéfinspektorovi. „Dobrá tedy. Musím vám s velkou lítostí oznámit, že sir George Torrent byl zavražděn. Respektive otráven.“ Rodina byla zděšena. Samantha začala opět plakat.
„To je legrace, ne?“ nevěřil Ernest.
„Takový styl humoru nepatří do mé pracovní náplně, pane Torrente.“
Anna si utírala slzy. „Jak je to možné, kdo by to chtěl udělat? Byl to skvělý muž.“
„Je to možné.“ dodal pan Brady, otevřel desky a hovořil dál.
„V jeho těle se našli stopy po Chloridu rtuťnatém. Je to prudký jed.“
Mary se do toho chtěla vmísit, ale Brady si ji nevšiml. Přikročila blíž a hovořila. „Pane Brady, promiňte, ale musim se do toho vložit. Někde ve sklepě máme Chlorid rtuťnatý. Používal se jako desinfekční prostředek.“
„Vážně Mary? Děkuji vám. To je velice zajímavé. Pošlu pro něj policisty. Jsou dvě možnosti. Vražda, což je pravděpodobnější, nebo sebevražda, což je méně pravděpodobné. Sir Torrent byl starý muž, který chodil o holi a nikdy nevyjel z tohoto sídla, alespoň posledních pár let, co jsem se dozvěděl. Nanejvýš do nedalekého Bransfordu, ale tam nikde takový jed nesežene. Takže jed si opatřit nemohl.“
„Sebevražda ne, to by neudělal.“ vykřikla Anna. „Byl šťastný.“
„To určitě ne.“ řekl s jistotou doktor Bennet. Šéfinspektor se na doktora podíval. Bylo mu divné s jakou pevnou jistotou to mohl tvrdit. Možná už se mu to zdálo, ale všechno bylo podezřelé.
„Vážení přítomní, jedná se tedy z největší pravděpodobností o vraždu. Chci znát vaše výpovědi. Zeptám se vás, kdo z vás je schopný dnes vypovídat? Pokud není ještě někdo připravený, počkáme do zítřka.“