„Pamatuješ, před tou nehodou?“ Otočila se na něj. „Nebyl váš vztah s otcem dobrý. Jsem ráda, že už je to v pořádku. Chtěl tě tenkrát vydědit, pamatuješ?“
„A zač to chtěl udělat? Za to, že tě vyměnil za jinou ženu a já měl právo ho nenávidět? “ Opět se mu vybavily ty nehezké vzpomínky. „Já mu to nemám za zlé.“ Poznamenala.
„Já vim, teď už ne.“
„Je to pryč Time, zapomeňme na to.“
Tim ale pokračoval. „Až přespříliš se jí zalíbilo otcovo bohatství. Věděla, že se ho nevzdá za žádnou cenu. Jak drze si přivlastnila naše jméno, oh bože.“ Hleděl strmě do dáli.
„Já už jsem si na ni zvykla, ty ne?“
„Ale ano, člověku za ta douhá léta nic jiného nezbývá. Ale někdy bych ji…..“
„Ona není zlá, je jen pyšná.“
„Kdybyste měli větší dům, odstěhoval bych se k vám do Bransfordu, ale sami tam máte místo sotva pro sebe.“ Díval se do prázdna a vzpomínal.
Pozoroval stromy, které sebou cloumy v sílícím větru. „Ne, já bych nikdy nadobro neopustil Stonecutter. Vždyť to víš. Miluju život tady.“ V očích se mu zableskla hrdost. Matka mu položila ruce na ramena. „Dohromady vás dala ta …nehoda. Víš to? Díky tomu si George uvědomil, že tě mohl během chvíle ztratit.“
„Ano, najednou se o mě po letech začal zajímat. Nebýt toho, jak by to bylo dál? Nadále by mezi námi vládla ta apatie. Takže alespoň k nečemu bylo dobré, že jsem mrzák.“
Zasmál se zoufale.
„Takhle nemluv.“ Zaslechla něčí kroky. Otočila se a spatřila George. „A právě o něm mluvíme.“ Otočila vozík s Timothym čelem k němu. „Vás dohnat, to je fuška.“ Volal, kráčíc k nim s napřaženou paží. „Vítám tě Anno u nás.“ Podal ji ruku a pevně ji stiskl. To byla taková jejich tradice. Kdykoliv se setkali, podali si ruce jako staří známí. Akorát před podezíravou Samanthou se tohoto vyvarovávali. „Rád tě zase vidím, pojďme, posadíme se na lavičku.“ Došli k nedaleké listím zapadané lavičce. Odmetli ho a posadili se. „Jak se ti vede?“ Zajímalo Annu.
„Ale stojí to za zlámanou grešli. Aspoň to tvrdí doktor Bennett. Už tu asi dlouho nebudu.“ Bral tuto myšlenku celkem optimisticky.
„Ale jdi, co to povídáš?“ Zděsila se Anna spíše ze zvyku, protože tuhle větu slýchávala od svého bývalého muže dost často.
„Ba ne. Já se zubaté jen tak nepoddám. Piju indické čaje.“
„Pořád je piješ? A pomáhají ti?“
„Divila by ses jak pomáhají, cítím se po nich dobře.“ Tim si odfkrl. „Já vim Time, že máš jiný názor.“ Všiml si
„Jsou to splašky.“ Řekl nezáživně.
„Náš syn nerozumí indické kultuře.“ Podíval se na Annu. „Kdyby četl knihy o indické léčitelské historii, tak by pochopil jejich význam. Měl by jsi je také pít.“ Mluvil na něj. „Ale je to dlouhodobá záležitost. Pomohli by tě.“
„Myslíš otče jako, že by mě postavili na nohy? Dovol abych se zasmál.“
„Pomáhají především po duševní stránce. Ty nevěříš, že se uzdravíš, ale účinky tohoto čaje tě dodají víru. Budeš věřit, že se uzdravíš. Byliny tohoto čaje jsou dovezené až z jižní Indie."
„Co ty víš otče o mé víře.“
„Tim má pravdu. On věří, že bude chodit, viť miláčku.“ Řekla matka. Chvíli se odmlčeli.
„Před nedávnem jsem si vzpoměla na tvojí sestru Cecily, je to už dlouho, co jste se neviděli, že? Psala ti někdy?“ Zeptala se.
„Naposledy tu vlastně byla před pěti lety na Vánoce bez dcery. Od té doby co…se …stalo to neštěstí na lodi, jsme se viděli vcelku jen dvakrát. Naposledy mi psala před půl rokem. Má se tam jistě lépe než tady. Irsko je báječná země, tak nedotčená. Četl jsem o ni mnoho knih. Za mlada jsem po Irsku cestoval velice často.“ Zasněl se.
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8>