mém manželovi obdivuješ?“ Ledabyle se opřela o zárubeň dveří a sledovala udivenou dvojici. Odpovědi se nedočkala. Se založenýma rukama důstojně přikráčela k Anně. Nejdřív se podívala na ni a pak na svého muže. „To snad nemyslíš vážně, že tu ženskou pozveš až do svého pokoje.“
„Ale drahá, nemáš důvod se rozčilovat. Annabela je má přítelkyně. Ukazoval jsem jí čajový servis. Je na tom něco špatného?“
Anna od ní odstoupila.
„Není důvod se rozrušovat, Samantha je na odchodu z mého pokoje a Anna je na odchodu z domu, že? Doprovodím tě.“ Pobídnul Annu, aby šla před ním.
„Zajisté. Děkuji Georgi za milé přijetí.“ Obešla Samanthu a vyšla z pokoje.
Sešli do přízemní haly.„Vždyt víš jaká je. Ty jsi tu vždy vítaným hostem Anno. Doufám, že tě to neodradilo od Timovo oslavy.“
„Jistě že ne.“ Poděkovala mu a rozloučila se. Pak ještě zašla za Timothym do zahrady. Anna ji z terasy sledovala jako nějaký hlídač. Potom rychlým krokem prošla salonem do haly, kde se dala vpravo po schodech nahoru. Náhle uslyšela rámus. Cosi se dokutálelo k jejím nohám a uhodilo jí to do nártu. Tím předmětem byla těžká porcelánová konvice. Ostatní hrnečky a talířky se rotříštili o schody. Elis, ta ubohá stydlivá služka upustila podnos s porcelánovým servisem a to byl její poslední. Samantha jí nedala možnost omluvy. „Tohle si přehnala Elis! Jeden z nejcennějších servisů co tu máme a ještě jsi mě málem zranila. Ven! Okamžitě.“ Služebná se klanila a špitala svoje omluvy stále dokola. Škoda, že se zrovna nebohá služka trefila Samantě do špatné nálady, ale otázka byla, kdy ona měla dobrou náladu. Bohužel, když něco Samantha řekla, platilo to.
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8>