Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

„Ale Georgi, povídej. Ani jsi mi neřekl, že napsala. Co psala?“ Zajímalo ji.

 

„Už přesně nevim. Že se mají dobře a že se jí vrátí dcera z internátní školy, že ji dlouho neviděla a proto že stráví Vánoce spolu. Její dcera, tedy moje neteř, prý cestuje po Irsku. Já být mladý, vyrazil bych také.“
„Ale už nejsi mladý, Georgi. Své sis užil, jako každý z nás. Chtěla bych ji vidět, napíšu jí ať přijede. Nikdy nevzala sebou dceru, ráda bych ji také poznala. Vždyť jsem ji naposledy viděla jako malou holku.“
„Pokus se, ale nemyslím, že přijedou. Vždy, když jsem jim psal, málokdy mě odpověděli a když odepsali, tak se většinou omlouvali, že nemohou přijet.“ Zadíval se do prázdna mrazivým pohledem.
Pak si vzpomněl s čím za Annou přišel.
„Pokud tě ještě Tim nepozval, tak bych tě chtěl oznámit, že jsi pozvaná na oslavu jeho 35. narozenin. Přijdeš doufám. Bude to tuhle sobotu.“
„Oslava, jak milé. Zajisté, přijdu.“ Radostně odpověděla.
„Timovi to nepřijde jako dobrý nápad, ale nakonec bude ještě rád.“ Najednou se prudce nadechl a rozkašlal se. Byl to suchý a dráždivý kašel. Za chvíli to ustalo.
„Je ti dobře?“ Strachovala se Anna.
„Ale ano, to je dobré. Nechtěla bys ochutnat jeden z mých čajů? Ukážu ti i můj nový čajový servis. Nechal jsem si ho dovést z Londýna, právě z toho obchodu, kde prodávají indické čaje. Mají tam i indické porcelánové servisy. Jsou předražené, ale musel jsem ho mít.“
„Ráda se podívám.“
„Timothy, půjdeš s námi?“ Optal se George.
„Ne, jen jděte, počkám tu na tebe mami, aspoň budu na vzduchu. Prospívá mi to, jak otec radí.“
„No samozřejmě synu.“ Nastavil Anně paži a ta se ho chytila. Když došli ke schodům, Anna se pozastavila. „Samantě nebude vhod, že jdu k tobě do pokoje, co myslíš?“ Pousmála se. Sir Georgie mávl rukou a pokračoval po schodech. Bylo mu jedno, co si jeho žena myslí a nemyslí. Dřív mu to nebylo jedno. Z velké části byl pod vlivem své dominantní ženy, ale čím víc stárnul, chápal, že život je příliš krátký na to, aby si ho člověk kazil nějakou druhou osobou. A on chtěl dožít šťastně a spokojeně.
Vstoupili do pokoje. Anna poznávala každý předmět, každý kus nábytku. „Je to tu stejné jako předtím. Je zvláštní to tu vidět po tolika letech. Jsem u vás na Stonecutteru často, ale od našeho rozvodu jsem do tvého pokoje nezavítala. Proč taky, že?“ Rozhlížela se kolem sebe s blaženým úsměvem.
„Ale přece jen něco přibylo. Tahle skřín. Je krásná. A to je ten porcelán, co jsi mi chtěl ukázat, že?“ Zadívala se do masivní skříně přes skleněné dveře.
„To je ono.“ Řekl s jistou noblesou. Sledovala dokonalou ruční práci indických mistrů. Čajová souprava se skládala ze čtyř šálků a konvice. „Dovezli mi jí v pátek. Čaj v tom začnu pít až v sobotu, na Timovo narozeninách. Za čtyři dny.“ Otevřel opatrně dveře a vzal konvici do ruky. Mimo jiné zde byli vystaveny i různé sběratelské předměty, historické knihy a vedle skříně stála malá prosklená skříňka se starými mincemi. Byli tu například antverpské mince s vyznačeným N, jako Napoleon, tři konžské franky, ražené v Africe nebo pár španělských mincí z 16. století v čtvercovém tvaru. Otevřenými dveřmi vešla do pokoje služebná Elis a oznámila pánovi, že se za chvíli bude podávat oběd. Řekl, že za chvíli přijde a věnoval se opět své sbírce. Sir vyrušil Annu z prohlídky mincí, kterou už sice znala, ale stále ji zajímala.
„Je to vzácná práce, jen na to pohlédni.“ Anna si opatrně prohlížela barvité šálky. Nejvíce se jí líbila konvice.
„Ta je jen na okrasu, tu používat nebudu.“
„Jsi vášnivý sběratel Georgi, máš smysl pro umění. To jsem na tobě vždy obdivovala.“ Obdarovala ho milým pohledem. Náhle promluvil někdo třetí. „Neřikej Anno a co ještě na

 

 

 


<1>  <2>  <3>  <4>  <5>  <6>  <7>  <8>