„Včera jsem zavolal Raulovi, že bude mít práci za dva než za tebe najdu náhradu…“
Chtělo se mi křičet. „Ale já jsem těhotná, ne nemocná. Není to rizikový, můžu normálně do sedmého měsíce pracovat, jako každá jiná těhotná žena. Vždyť zavolej Gregovi. Pete co budu dělat sama celý dny? Já tu práci potřebuji…“
Čekala jsem, že mě něčím usadí ale asi si to uvědomil, protože mi smířlivě řekl:
„Máš pravdu. Promiň. Neměl jsem rozhodovat za tebe. Samozřejmě, že můžeš pracovat ale uděláme takovou malou dohodu. Do práce ti dovolím chodit do pátého měsíce, potom budeš hezky pěkně doma, řešit budeš jen drobný kauzy a nebudeš se nervovat. Od sedmýho měsíce nechci od tebe o ničem spojeným se soudem slyšet. Až se to narodí, dáš si půl roku stoprocentní pauzu, pak začneš zase řešit ty drobný případy. Bereš?“
Věděla jsem, že když se teď začnu hádat, nedovolí mi pracovat ani ty dva měsíce, co mi před chvíli nabídl. Proto jsem jenom odevzdaně kývla. „Jo, beru…“
Peter je spokojen, já ve finále taky. Užívám si sladkého nic nedělání a v bříšku mi roste malý Smith…Po poradě s Petrem jsem usoudila, že řešit složité soudní případy asi nebude to pravé, vzala jsem proto práci v novinách. Psala jsem hlavně o životním prostředí, většinou formou úvahy.
Při pomyšlení na to malé stvoření, co se mi vyhřívalo pod srdcem, mě přepadaly myšlenky o životním prostředí.
Bude si mít ten malej špunt kde hrát? A jak dlouho ještě vůbec bude na světě dýchatelně?
Jak dlouho budou krásná jara?
Je slunečný květnový den. Procházím se po louce za městem a pozoruji oblohu. Je blankytně modrá. Sednu si na trávu a zahledím se do nebe.Přemýšlím o vesmíru, o naší planetě.Kolikrát za život si ještě budu moct sednout na trávu tak jako dnes? Co bude za pár let? Zamyslím se nad globálním oteplováním.Lidé dávno zapomněli na krásy přírody. Místo, aby se kochali krajinou, bezohledně ji ničí. Jezdí auty, staví nové a nové továrny.To všechno znečisťuje životní prostředí a velkou měrou přispívá ke globálnímu oteplování. V ozónové vrstvě naší planety se vytváří ozónové díry, a lidé o tom jenom naprázdno mluví. A někdy ani to ne. Myslím, že jim to ani nedochází.
Ale copak oni nevidí, kam to celé spěje? Naše planeta se začíná oteplovat, tají ledovce a v důsledku toho se zvedají hladiny světových oceánů. Mnoho živočišných druhů přichází o svůj domov a potupně vymírá. Plejtvák obrovský, lední medvědi, tuleni, velryby. To všechno jsou dnes díky lidské činnosti ohrožené druhy. A lidem jako by to nestačilo. Oni velryby loví dál, nedbaje jejich ohrožení. Prý za vědeckými účely. Neuvědomují si, že svým nerozvážným počínáním možná připravují svá vnoučata o zážitek vidět živou velrybu. Vyhubí-li
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8> <9> <10>
<11> <12> <13> <14> <15> <16> <17> <18> <19> <20>