je, uvidí je naši potomci jen na obrázcích.
Dalším již zmiňovaným problémem je zvyšování hladiny světových oceánů. Co se stane, až zmizí pod vodou první státy? To víme, nastane všeobecná panika a chaos. Ale stále budou mít lidé kam jít. Jenomže co až oceány zaplaví větší část pevniny? Co bude potom? Kam půjdou ti lidé ze zaplavených oblastí? Jak se na naší malou planetu poté vejde všech 6 miliard lidí? A co budeme jíst? To jsou doposud nezodpovězené otázky. Což o to, my budeme mít kde pěstovat, ale bude toho tak málo, že nás to všechny neuživí. A co se stane až nebude co jíst? Vymře lidstvo? Dojde k zaplavení země? Vím, že to jsou poněkud katastrofické scénáře, ale pokud urychleně nezačneme naši planetu chránit a starat se o ni, mohlo by se to lehce stát skutečností.
Někdy mi připadá, že to lidem vlastně nevadí. Anebo vadí, ale jen tak "na oko“. Vždyť kdo doopravdy něco dělá pro záchranu planety? Jistě jsou tu ochránci zvířat a podobná seskupení, ale bohužel je moc lidí nebere vážně. A nezajímají se o ně ani lidé, kteří by se k nim měli vehementně hlásit. Například přední představitelé států. Vědci pořádají různé kongresy, na kterých tuto problematiku řeší. K něčemu dospějí, předají to světu, jsou nadšeni ze svého úspěchu. Lidé se chvíli obávají, ale když zjistí, že by se museli vzdát svého pohodlí, například omezit jízdu autem, jejich názory zavrhnou. A aby toho nebylo málo, vydá hlava jednoho malého evropského státu knihu s názvem: "Modrá, nikoli zelená planeta", ve které problematiku globálního oteplování zlehčuje.
A když se takhle zachová prezident státu, je všem víc než jasné, že něco je špatně. Vždyť jak potom máme globální oteplování zastavit, když ho přehlíží naše vláda? Aby se záchrana planety pohnula dopředu, musí vláda tyto problémy přestat ignorovat a začít je aktivně řešit. Vždyť život, ať už se jedná o ten lidský, či zvířecí, není žádná banalita, a tady JDE o život.
Dalším velkým celosvětovým problémem lidstva jsou odpadky. Tuny a tuny odpadků, které lidé po celé planetě denně vyprodukují, nemají být kde skladovány. Když si vzpomenu na situaci v italské Neapoli před pár lety, běhá mi z toho mráz po zádech. Odpadků se zde nahromadilo tolik, že už je lidé nemají kam dávat. A co když taková situace nastane všude? Lidé budou zahlceni odpadky, budou se vracet dávno zažehnané nemoci, protože v takovém prostředí se jim bude dařit. Všude budou krysy a potkani a lidé se budou bát vyjít na ulici. To je to, co chceme? Ne, to určitě ne. Lidé by si měli začít uvědomovat, že odpad je třeba třídit. Jinak se celý svět změní v jedno velké skladiště nebezpečného odpadu. Jediným pozitivem je, že už si toto mnohé domácnosti uvědomují, a tak odpad recyklují. Ale co ti ostatní? Různí rádoby pokrokoví vědci vymysleli, že odpad můžeme vystřelit do vesmíru. Ale co je to za logiku? Nechceme zahltit Zemi, tak zahltíme vesmír? To mi přijde absurdní. Co když na jiných planetách žijí také vyspělé lidské civilizace? Uvědomuji si,