auta na zdroje, které neznečišťují životní ovzduší, ale myšlenka je to hezká. A tak v to věřím. Tajně doufám, že jednoho dne nebudou továrny, co ničí ovzduší, ani škodlivé výfukové plyny z aut. Stoupnu si a rozhlédnu se po louce. Polní cestou se vydávám zpět na stanici metra a cestou přemýšlím o krásné krajině. Uvažuji, a do očí se mi derou slzy. Raději se nedívám ze sebe. Na ploše, která by se mohla směle rovnat s letištěm, tam stojí obrovský obchodní dům s miliony auty na parkovišti před sebou. Jímá mě z toho úzkost. A co je nejhorší, nelituji teď ani tak té krajiny, jako toho, že právě do tohoto obchodního domu pojedu zítra na velký nákup. Nepůjdu, já pojedu autem…Ale na svojí obhajobu přece jenom můžu něco říct. Kdybych neměla na břiše obří nafouknutý „míč“, jela bych jako obvykle metrem. Jenomže i kdybych jela podzemkou. Stejně ten gigant svým počínáním podporuji.
-
Je přeci tak krásné pozorovat přírodu. Nechápu, proč to lidé pořád nevidí...
S Petrem jsme se o tom doma také bavili a já mu chtěla přečíst svůj článek. Když jsem ale vzala ze stolku noviny, praštil mě do očí nadpis na titulní straně.
„Kriminálník nebo oběť?“ To mě donutilo přemýšlet o svojí původní práci a začíst se do článku…I když…článku…Spíš to byl otevřený dopis. Otevřená zpověď jednoho ze čtenářů, který se rozhodl zveřejnit svůj osud ve formě příběhu psaném v ER formě…
Zpackaný život
Když Martin po dovršení 18 let poprvé překročil práh banky a zažádal o půjčku, ani ve snu by ho nenapadlo, že toto udělá během 3 let ještě několikrát a nejen v bance. Postupně si začal půjčovat u bank a kamarádů, ale když už mu žádná banka nepůjčila a kamarádi se k němu začali obracet zády, zoufalý Martin sáhl po pro něj jediném možném řešení, po východisku z této bezvýchodné situace. Spojil se s lidmi, kterým se běžný člověk raději obloukem vyhne.
A jak to dopadne, když se bývalý úspěšný student dostane do spárů lichvářům a exekutorům?
O tom vypráví Martinův příběh, který se vám pokusím přiblížit na následujících stránkách…
Jak už jsem psal výše, začalo to nevinou půjčkou na auto, kterou si plnoletý Martin vyřídil v bance. Po maturitě se rozhodl pracovat, a jelikož byl nadaný na jazyky, začal se živit jako překladatel. Státnici měl, ale na tlumočníka si zatím netroufal. Pár měsíců šlo vše bez problémů, ale zhruba po půl roce se začaly
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8> <9> <10>
<11> <12> <13> <14> <15> <16> <17> <18> <19> <20>