„Nic…“
Chtěla jsem mu říct o včerejším telefonátu s Davidem, ale zbytečně bych ho znervózňovala.
Tohle si musím vyřešit sama…
„Klap, klap…“ Noční tmou se ozýval hlasitý klapot podpatků. Šla jsem velice rychle potemnělou, neblaze proslulou ulicí. Cítila jsem strach. Zvláštní druh strachu. Věděla jsem, že se mi nemůže nic stát. Všichni mě tu znali. Jako prokurátorka se s těmito lidmi setkávám téměř denně. A oni mě mají rádi.
Ignoruji jejich řeči. Mávnutím ruky pozdravím a rychle zajdu do vyhlášeného baru. V momentě, kdy vejdu, všichni ztichnou. I ten největší opilec teď tiše sedí a sleduje, co bude dál. Zadívám se na barmana. Pokynutím hlavy naznačí, že jeho šéf je už ve své kanceláři. Sebevědomě vykročím. Ve stejném okamžiku se od baru zvednou dva svalnatci v černém. Jackie a Georgie. Tiše jdou za mnou.
Před šéfovou kanceláří se ale diskrétně zastaví. Mám je ráda, ale nemuseli by na mě brát až takové ohledy…Klepu na dveře a vstupuji dovnitř.
Po vřelém přivítání se konečně posadíme. Hypnotizuji Davida a čekám až začne.
„Carl Glaudberg…nebo bych měl spíš říct Philip Kreus?“ promluví konečně. Při vyslovení tohoto jména mi tuhne krev v žilách. Jak to ví, proběhne mi hlavou. Beze slova vytahuje inkriminující fotografie.
Carl Glaudberg. Philip Kreus. Jeden z nejtajuplnějších postav Washingtonského podsvětí. Podsvětí a zároveň vlivný vládní zaměstnanec, Už 5 let „mrtvý“. Nikdo se nikdy neměl dozvědět o jeho fingované smrti. Kauza 820. Kauza s nálepkou TOP SECRET. Vědí o ní pouze 4 lidé. Doktor Ashley Cooper, který napsal úmrtní zprávu, Carl/Philip, ředitel CIA a já. Já…Čím víc víš, tím jsi ve větším nebezpečí. Zlaté pravidlo Washingtonu. Tohle byla hodně vysoká hra a já to věděla. Měla jsem jen jediný úkol. Neodevzdat Peterovi zprávu o Philipových obchodech. Petera jsem v té době moc neznala. Bylo mi 20. Studovala jsem a Philip byl někdo. Možná jsem byla i trochu zamilovaná a on byl ten, kdo mě držel nad vodou. Jeho akce ale přesáhly hodnotu státní pokladny. A to se nelíbilo ani místním bossům ani členům správní rady. Nešlo to dál. Bál se o rodinu, o mě. Ale jak říkám, kauza s nálepkou TOP SECRET. Ani já neznám její obsah…Kdo mluvil? Doktor Cooper je silně věřící, nezradil by nás…
„Chceš mě vydírat?“
„Ne…Tebe nikdy. Jen chci něco řekněme za….diskrétnost. Hm?“
„A když odmítnu?“
Usmál se a tím mi dal jasně najevo, že mě má přesně tam, kde mě chtěl mít, že odpor nepřichází v úvahu.
Rozhodl se pokračovat: „Případ 984. Tu zprávu co má Peter na stole, si nesmí nikdy přečíst. Podepíšeš se pod tuhle, mírně pozměněnou verzi a budeš dělat jakoby nic.“
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8> <9> <10>
<11> <12> <13> <14> <15> <16> <17> <18> <19> <20>